Karel Čapek R.U.R. (Rossum´s Universal Robots) Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích OSOBY Harry Domin centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů Inž. Fabry generální technický ředitel R.U.R. Dr. Gall přednosta fyziologického a výzkumného oddělení R.U.R. Dr. Hallemeier přednosta ústavu pro psychologii a výchovu robotů R.U.R Konzul Busman generální komerční ředitel R.U.R. Stavitel Alquist šéf staveb R.U.R. Helena Gloryová Nána její chůva Marius Robot Sulla Robotka Radius Robot Damon Robot 1. Robot 2. Robot 3. Robot 4. Robot Primus Robot Helena Robotka Robotský sluha a četní Roboti Domin v předehře asi osmatřicetiletý, vysoký, oholený Fabry rovněž oholený, plavý, vážné a jemné tváře Dr. Gall drobný, živý, snědý, s černým knírem Hallemeier ohromný, hřmotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým kartáčem vlasů Busman tlustý, plešatý, krátkozraký žid Alquist starší než ostatní, nedbale oblečený, dlouhých, prošedivělých vlasů a vousů Helena velmi elegantní Ve vlastní hře všichni o deset let starší. Roboti v předehře oblečeni jako lidé. Jsou úsečná v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváří, upřeného pohledu. Ve vlastní hře mají plátěné blůzy v pasu stažené řemenem a na prsou mosazné číslo. Po předehře a druhém aktu přestávka. Předehra Ústřední kancelář továrny Rossum s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v průčelní stěně pohled na nekonečné řady továrních budov. Vlevo další ředitelské místnosti. Domin (sedí u velikého amerického psacího stolu v otáčecím křesle. Na stole žárovka, telefon, těžítka, pořadač dopisů, atd., na stěně vlevo veliké mapy s lodními a železničními liniemi, veliký kalendář, hodiny, jež ukazují něco málo před polednem; na stěně vpravo tištěné plakáty: "Nejlacinější práce: Rossumovi Roboti" "Tropičtí Roboti, nový vynález. Kus 150 d." "Každý si kup svého Robota!" "Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte si Rossumovy Roboty." Dále jiné mapy, dopravní lodní řád, tabulka s telegrafickými záznamy kursů atd. V kontrastu k této výzdobě stěn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stůl, pohovka, kožená klubovní křesla a knihovna, v níž místo knih stojí láhve s vínem a kořalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu psací stroj, na němž píše dívka Sulla.) Domin (diktuje) "- že neručíme za zboží poškozené dopravou. Upozornili jsme vašeho kapitána hned při nakládání, že loď je nezpůsobilá k dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na náš účet. Znamenáme se - za Rossum s Universal Robots -" Hotovo? Sulla Ano. Domin Nový list. Friedrichswerke, Hamburk. - Datum. - "Potvrzujeme objednávku patnáct tisíc Robotů -" (zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do něho) Haló - Zde centrální - ano. - Zajisté. Ale ano, jako vždycky. - Ovšem, kabelujte jim. - Dobrá - (zavěsí telefon) Kde jsem přestal? Sulla Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R. Domin (zamyšleně) Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R. Marius (vstoupí) Pane řediteli, nějaká dáma prosí - Domin Kdo? Marius Nevím. Podává vizitku. Domin (čte) Prezident Glory. - Že prosím. Marius (otevře dveře) Račte, paní. (vejde Helena Gloryová. Marius odejde) Domin (vstane) Račte. Helena Pan centrální ředitel Domin? Domin Prosím. Helena Jdi k vám - Domin - s lístkem prezidenta Gloryho. To stačí. Helena Prezident Glory je můj otec. Jsem Helena Gloryová. Domin Slečno Gloryová, je pro nás neobyčejnou ctí, že - že - Helena - že vám nemůžeme ukázat dveře. Domin - že smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posaďte se. Sullo, můžete odejít. (Sulla odejde) Domin (usedne) Čím mohu posloužit, slečno Gloryová? Helena Já jsem přijela - Domin - podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny návštěvy. Prosím, beze všeho. Helena Myslela jsem, že je zakázáno - Domin - vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem přijde s něčí vizitkou, slečno Gloryová. Helena A vy ukážete každému ... ? Domin Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární tajemství. Helena Proč mne nenecháte domluvit? Domin Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného? Helena Chtěla jsem se jen zeptat - Domin - zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši továrnu. Ale zajisté, slečno Gloryová. Helena Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát? Domin Všichni se ptají stejně. Vstane. Ze zvláštní úcty, slečno, vám ukážeme víc než jiným a - jedním slovem - Helena Děkuji vám. Domin Zavážete-li se, že nikomu neprozradíte ani to nejmenší - Helena (vstane a podává mu ruku) Mé čestné slovo. Domin Děkuji. Nechtěla byste snad sejmout závoj? Helena Ach ovšem, vy chcete vidět - Promiňte. Domin Prosím? Helena Kdybyste mi pustil ruku. Domin (pustí) Prosím za prominutí. Helena (snímá závoj) Chcete vidět, nejsem-li vyzvědač. Jak jste opatrní. Domin (pozoruje ji nadšeně) Hm - ovšem - my - tak jest. Helena Vy mi nedůvěřujete? Domin Neobyčejně, slečno hele - pardon, slečno Gloryová. Vskutku neobyčejně potěšen - Měla jste dobrou plavbu? Helena Ano. Proč - Domin Protože - míním totiž - že jste ještě velmi mladá. Helena Půjdeme hned do továrny? Domin Ano. Myslím dvaadvacet, ne? Helena Dvaadvacet čeho? Domin Let. Helena Jedenadvacet. Proč to chcete vědět? Domin Protože - poněvadž - (s nadšením) Zdržíte se déle, že ano? Helena Podle toho, co mi ukážete z výroby. Domin Čertova výroba! Ale zajisté, slečno Gloryová, všechno uvidíte. Prosím, posaďte se. Zajímala by vás historie vynálezu? Helena Ano, prosím vás. (usedne) Domin Tak tedy. (sedne si na psací stůl, pozoruje Helenu uchvácen a odříkává rychle) Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký filozof ale tehdy ještě mladý učenec odebral na tento daleký ostrov aby studoval mořské živočišstvo tečka. Přitom se pokoušel napodobit chemickou syntézou živou hmotu řečenou protoplazma až najednou objevil látku která se chovala naprosto jako živá hmota ač byla jiného chemického složení to bylo roku 1932, právě čtyři sta čtyřicet let po objevení Ameriky, uf. Helena To umíte zpaměti? Domin Ano; fyziologie, slečno Gloryová, není mým řemeslem. Tak dál? Helena Třeba. Domin (slavnostně) A tehdy, slečno, starý Rossum napsal mezi své chemické vzorce tohleto: "Příroda našla jeden způsob, jak organizovat živou hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší, tvárnější a rychlejší, na nějž příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj života, jsem dnešního dne objevil." Představte si, slečno, že tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu, který by ani pes nesežral. Představte si ho, že sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý strom života, jak z ní budou vycházet všechna zvířata, počínajíc vířníkem a končíc - končíc samotným člověkem. Člověk z jiné látky, než jsme my. Slečno Gloryová, to byl ohromný okamžik. Helena Tak dál. Domin Dál? Teď šlo o to, dostat život ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a utvořit nějaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu? Helena N - n - nevím. Myslím, že jen málo. Domin Já docela nic. Víte, pomocí těch vodiček mohl dělat, co chtěl. Mohl třeba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo žížalu padesát metrů dlouhou. Ale protože neměl kousku humoru, vzal si do hlavy, že udělá normálního obratlovce nebo snad člověka. A tak se do toho pustil. Helena Do čeho? Domin Do napodobení přírody. Nejdřív zkusil udělat umělého psa. Stálo ho to řadu let, vyšlo z toho cosi jako zakrnělé tele a pošlo to za pár dní. Ukážu vám to v muzeu. A pak už se dal starý Rossum do vytváření člověka. (Pauza) Helena A to nesmím nikomu prozradit? Domin Nikomu na světě. Helena Škoda, že už je to ve všech čítankách. Domin Škoda. Seskočí ze stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte, co v čítankách není? Ťuká si na čelo. Že byl starý Rossum úžasný blázen. Vážně, slečno Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý výstředník chtěl opravdu dělat lidi. Helena Ale vždyť vy děláte lidi! Domin Přibližně, slečno Heleno. Ale starý Rossum to mínil doslovně. Víte, chtěl jaksi vědecky sesadit Boha. Byl strašlivý materialista, a proto to všechno dělal. Nešlo mu o nic víc než podat důkaz, že nebylo žádného Pánaboha zapotřebí. Proto si umanul udělat člověka navlas, jako jsme my. Znáte trochu anatomii? Helena Jen - docela málo. Domin Já také. Představte si, že si vzal do hlavy vyrobit všechno do poslední žlázy jako v lidském těle. Slepé střevo, mandle, pupek, samé zbytečnosti. Dokonce i - hm - i pohlavní žlázy. Helena Ale ty přece - ty přece - Domin - nejsou zbytečné, já vím. Ale mají-li se lidé uměle vyrábět, pak není - hm - nijak třeba - Helena Rozumím. Domin Ukážu vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady. Měl to být muž, žilo to celé tři dny. Starý Rossum neměl trochy vkusu. Bylo to hrozné. Bylo to hrozné, co udělal. Ale mělo to uvnitř všechno, co má člověk. Skutečně, úžasně piplavá práce. A tehdy sem přišel inženýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, slečno Gloryová. Jak uviděl, co tropí starý, řekl: "To je nesmysl, vyrábět člověka deset let. Nebudeš-li ho vyrábět rychleji než příroda, pak na ten celý krám nakašlat." A pustil se sám do anatomie. Helena V čítankách je to jinak. Domin (vstane) V čítankách je placená reklama a ostatně nesmysl. Stojí tam například, že Roboty vynalezl starý pán. Zatím e starý pán hodil na univerzitu, ale o tovární výrobě neměl ponětí. Myslel, že udělá skutečné lidi, tedy snad nějaké nové Indiány, docenty nebo idioty, víte? A teprve mladý Rossum měl nápad udělat z toho živé a inteligentní pracovní stroje. Co je v čítankách o spolupráci obou velikých Rossumů, je povídačka. Ti dva se ukrutně hádali. Starý ateista neměl drobet pochopení pro industrii, a konečně ho mladý zavřel do nějaké laboratoře, aby se tam piplal se svými velikými potraty, a začal to vyprávět sám, po inženýrsku. Starý Rossum ho doslovně proklel a do své smrti usmolil ještě dvě fyziologické obludy, až ho nakonec našli v laboratoři mrtvého. To je celá historie. Helena A co tedy mladý? Domin Mladý Rossum, slečno, to byl nový věk. Věk výroby po věku poznání. Když si okoukl anatomii člověka, viděl hned, že je to příliš složité a že by to dobrý inženýr udělal jednodušeji. Začal tedy předělávat anatomii a zkoušel, co se dá vynechat nebo zjednodušit - Zkrátka, slečno Gloryová, nenudí vás to? Helena Ne, naopak, je to hrozně zajímavé. Domin Tak tedy mladý Rossum si řekl: Člověk, to je něco, co dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vůbec potřebuje dělat spoustu věcí, které - které jsou vlastně zbytečné. Helena Oho! Domin Počkejte. Které jsou zbytečné, když má třeba tkát nebo sčítat. Naftový motor nemá mít třapce a ornamenty, slečno Gloryová. A vyrábět umělé dělníky je stejné jako vyrábět naftové motory. Výroba má být co nejjednodušší a výrobek prakticky nejlepší. Co myslíte, jaký dělník je prakticky nejlepší? Helena Nejlepší? Snad ten, který - který - Když je poctivý - a oddaný. Domin Ne, ale ten nejlacinější. Ten, který má nejmíň potřeb. Mladý Rossum vynalezl dělníka s nejmenším počtem potřeb. Musel ho zjednodušit. Vyhodil všechno, co neslouží přímo práci. Tím vlastně vyhodil člověka a udělal Robota. Drahá slečno Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejší než my, mají úžasnou rozumovou inteligenci, ale nemají duši. Ó, slečno Gloryová, výrobek inženýra je technicky vytříbenější než výrobek přírody. Helena Říká se, že člověk je výrobek boží. Domin Tím hůř. Bůh neměl ani ponětí o moderní technice. Věřila byste, že si nebožtík mladý Rossum zahrál na Boha? Helena Jak, prosím vás? Domin Začal vyrábět Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil to s postavami čtyřmetrovými, ale to byste nevěřila, jak se ti mamuti lámali. Helena Lámali? Domin Ano. Z ničeho nic jim praskla noha nebo něco. Naše planeta je patrně trochu malá pro obry. Teď děláme jen Roboty přirozené velikosti a velmi slušné lidské úpravy. Helena Viděla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila ... chci říci vzala do práce - Domin Koupila, drahá slečno. Roboti se kupují. Helena - získala jako metaře. Viděla jsem je mést. Jsou tak divní, tak tiší. Domin Viděla jste mou písařku? Helena Nevšimla jsem si. Domin (zvoní) Víte, akciová továrna Rossumových Univerzálních Robotů dosud nevyrábí jednotné zboží. Máme jemnější a hrubší Roboty. Ti lepší budou snad žít dvacet let. Helena Pak hynou? Domin Ano, opotřebují se. (vstoupí Sulla) Domin Sullo, ukažte se slečně Gloryové. Helena (vstane a podává jí ruku) Těší mne. Je vám asi hrozně smutno tak daleko od světa, viďte? Sulla To neznám, slečno Gloryová. Račte usednout, prosím. Helena (usedne) Odkud jste, slečno? Sulla Odtud, z továrny. Helena Ach, vy jste se narodila tady? Sulla Ano, byla jsem tu udělána. Helena (vyskočí) Cože? Domin (směje se) Sulla není člověk, slečno, Sulla je Robot. Helena Prosím za odpuštění - Domin (položí ruku Sulle na rameno) Sulla se nehněvá. Podívejte se, slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář. Helena Oh, ne, ne! Domin Nepoznala byste, že je z jiné látky než my. Prosím, má i typické chmýří blondýnek. Jen oči jsou drobátko - Ale zato vlasy! Obraťte se, Sullo! Helena Přestaňte už! Domin Pohovořte s hostem, Sullo. Je to vzácná návštěva. Sulla Prosím, slečno, posaďte se. (obě usednou) Měla jste dobrou plavbu? Helena Ano - za - zajisté. Sulla Nevracejte se po Amélii, Slečno Gloryová. Barometr silně klesá, na 705. Počkejte na Pensylvánii, to je velmi dobrá, velmi silná loď. Domin Kolik? Sulla Dvacet uzlů za hodinu. Tonáž dvanáct tisíc. Domin (směje se) Dost, Sullo, dost. Ukažte nám, jak umíte francouzsky. Helena Vy umíte francouzsky? Sulla Umím čtyři jazyky. Píši Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctěný pane! Helena (vyskočí) To je humbuk! Vy jste šarlatán! Sulla není Robot, Sulla je děvče jako já! Sullo, to je hanebné - proč hrajete takovou komedii? Sulla Já jsem Robot. Helena ne, ne, vy lžete! Oh, Sullo, odpusťte, já vím - donutili vás, abyste jim dělala reklamu! Sullo, vy jste děvče jako já, že? Řekněte! Domin Lituji, slečno Gloryová. Sulla je Robot. Helena Vy lžete! Domin (vztyčí se) Jakže? - (zazvoní) Promiňte, slečno, pak vás musím přesvědčit. (vejde Marius) Domin Marie, doveďte Sullu do pitevny, aby ji otevřeli. Rychle! Helena Kam? Domin Do pitevny. Až jí rozříznou, půjdete se na ní podívat. Helena Nepůjdu. Domin Pardon, mluvila jste o lži. Helena Vy ji chcete dát zabít? Domin Stroje se nezabíjejí. Helena (obejme Sullu) Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Řekněte, drahoušku, jsou k vám všichni tak suroví? To se nesmíte dát líbit, slyšíte? Nesmíte, Sullo! Sulla Já jsem Robot. Helena To je jedno. Roboti jsou stejně dobří lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozříznout? Sulla Ano. Helena Oh, vy se nebojíte smrti? Sulla Neznám, slečno Gloryová. Helena Víte, co by se pak s vámi stalo? Sulla Ano, přestala bych se hýbat. Helena To je hrrozné! Domin Marie, řekněte slečně co jste. Marius Robot Marius. Domin Dal byste Sullu do pitevny? Marius Ano. Domin Nelitoval byste jí? Marius Neznám. Domin Co by se s ní stalo? Marius Přestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy. Domin To je smrt, Marie. Bojíte se smrti? Marius Ne. Domin Tak vidíte, slečno Gloryová. Roboti nelpí na životě. Nemají totiž čím. Nemají požitků. Jsou méně než tráva. Helena Oh, přestaňte! Pošlete je aspoň pryč! Domin Marie, Sullo, můžete odejít. (Sulla a Marius odejdou) Helena Jsou hrrozní! To je ohavné, co děláte! Domin Proč ohavné? Helena Nevím. Proč - proč jste jí dali jméno Sulla? Domin Nehezké jméno? Helena Je to mužské jméno. Sulla byl římský vojevůdce. Domin Oh, myslili jsme, že Marius a Sulla byli milenci. Helena Ne, Marius a Sulla byli vojevůdci a bojovali proti sobě roku - roku - Nevím už. Domin Pojďte sem k oknu. Co vidíte? Helena Zedníky. Domin To jsou Roboti. Všichni naši dělníci jsou Roboti. A tady dole, vidíte něco? Helena Nějaká kancelář. Domin Účtárna. A v ní - Helena - plno úředníků. Domin To jsou Roboti. Všichni naši úředníci jsou Roboti. Až uvidíte továrnu - (v tom spustí tovární píšťaly a sirény) Domin Poledne. Roboti nevědí, kdy přestat v práci. Ve dvě hodiny vám ukážu díže. Helena Jaké díže? Domin (suše) Měsidla na těsto. V každém se míchá látka na tisíc Robotů najednou. Potom kádě na játra, mozky a tak dále. Pak uvidíte továrnu na kosti. Potom vám ukážu přádelnu. Helena Jakou přádelnu? Domin Přádelnu nervů. Přádelnu žil. Přádelnu, kde běží najednou celé kilometry zažívacích rour. Pak je montovna, kde se to dává dohromady, víte, jako automobily. Každý dělník přidělá jen jednu součást, a zas to samočinně běží dál k druhému, třetímu, donekonečna. To je nejzajímavější podívaná. Pak přijde sušárna a skladiště, kde čerstvé výrobky pracují. Helena Proboha, hned musejí pracovat? Domin Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si na existenci. Jaksi uvnitř srůstají či co. Mnoho v nich dokonce nově narůstá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro přirozený vývoj. A zatím se výrobky apretují. Helena Co to je? Domin Tolik co u lidí "škola". Učí se mluvit, psát a počítat. Mají totiž úžasnou paměť. Kdybyste jim přečetla dvacetisvazkový Naučný slovník, budou vám všechno opakovat po pořádku. Něco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobře učit na univerzitách. Pak se roztřídí a rozešlou. Denně patnáct tisíc kusů, nepočítajíc stálé procento vadných, které se hodí do stoupy... a tak dále a tak dále. Helena Zlobíte se na mne? Domin Ale chraň bůh! Myslím jen, že .. že jsme mohli mluvit o jiných věcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Roboty, a žádná žena. Mluvíme jen o výrobě, celý den, každý den - Jsme jako prokletí, slečno Gloryová. Helena Mně je tak líto, že jsem řekla, že - že - že lžete - (Zaklepání) Domin Vejděte, mládenci. (Zleva vyjdou inž. Fabry, dr. Gall, dr. Hallemeier, stavitel Alquist) Dr. Gall Pardon, nerušíme? Domin Pojďte sem. Slečno Gloryová, to jsou Alquist, Fabry, Gall, Hallemeier. Dcera prezidenta Gloryho. Helena (v rozpacích) Dobrý den. Fabry Neměli jsme potuchy - Dr. Gall Nekonečně poctěni - Alquist Buďte vítána, slečno Gloryová. (Zprava vrazí Busman)

Busman	Haló, co tu máte?
Domin	Sem, Busmane. To je náš Busman, slečno. Dcera prezidenta Gloryho.
Helena	Těší mne.
Busman	Jemináčku, to je sláva! Slečno Gloryová, smíme kabelovat do novin, že jste ráčila zavítat -?
Helena	Ne, ne, prosím vás!
Domin	Prosím, slečno, posaďte se.
	(Fabry, Busman a Dr. Gall přitahují lenošky)
Fabry	Prosím -
Busman	Račte -
Dr. Gall	Pardon -
Alquist	Slečno Gloryová, jakou jste měla cestu?
Dr. Gall	Zdržíte se u nás déle?
Fabry	Co říkáte továrně, slečno Gloryová?
Hallemeier	Vy jste přijela na Amélii?
Domin	Ticho, nechte mluvit slečnu Gloryovou.
Helena	(k Dominovi) O čem mám s nimi mluvit?
Domin	(s údivem) O čem chcete.
Helena	Mám... smím mluvit docela otevřeně?
Domin	Ale ovšem.
Helena	(váhá, pak zoufale odhodlána) Řekněte, není vám nikdy trapno, jak s vámi nakládají?
Fabry	Kdo, prosím?
Helena	Všichni lidé.
	(Všichni se na sebe zaraženě dívají)
Alquist	S námi?
Dr. Gall	Proč myslíte?
Hallemeier	U sta hromů!
Busman	Ale bůh uchovej, slečno Gloryová!
Helena	Což necítíte, že byste mohli existovat lépe?
Dr. Gall	Přijde na to, slečno. Jak to myslíte?
Helena	Myslím, že - vybuchne -, že je to ohavné! Že je to strašné! (Vstane) Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi děje! Proto sem jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si kdo mysli! Jak to můžete snášet?
Alquist	Co snášet?
Helena	Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svět! To je skandální, to je nedůstojné, jak žijete!
Busman	Propána, slečno!
Fabry	Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako Indiáni.
Helena	Hůř než Indiáni! Smím, oh, smím vám říkat bratři?
Busman	Ale božíčku, pročpak ne?
Helena	Bratři, nepřijela jsem jako dcera prezidentova. Přijela jsem za Ligu humanity. Bratři, Liga humanity má už přes dvě stě tisíc členů. Dvě stě tisíc lidi stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc.
Busman	Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je docela krásné.
Fabry	Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomněla na nás. Nabízí nám pomoc.
Dr. Gall	Jakou pomoc? Divadlo?
Hallemeier	Orchestr?
Helena	Víc než to.
Alquist	Vás samotnou?
Helena	Oh, což o mne! Zůstanu, pokud bude třeba.
Busman	Panebože, to je radost!
Alquist	Domine, půjdu připravit pro slečnu nejlepší pokoj.
Domin	Počkejte chvilku. Bojím se, že - že slečna Gloryová ještě nedomluvila.
Helena	Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel ústa.
Dr. Gall	Harry, opovažte se!
Helena	Děkuji vám. Věděla jsem, že mne budete chránit.
Domin	Pardon, slečno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte s Roboty?
Helena	(zarazí se) S kým jiným?
Domin	Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá Evropa.
Helena	(k ostatním) Vy nejste Roboti?
Busman	(řehtá se) Bůh uchovej!
Hallemeier	Fuj, Roboti!
Dr. Gall	(směje se) Pěkně děkujem!
Helena	Ale... to není možno!
Fabry	Na mou čest, slečno, my nejsme Roboti.
Helena	(k Dominovi) Proč jste mi tedy říkal, že všichni vaši úředníci jsou Roboti?
Domin	Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno Gloryová: inženýr Fabry, generální technický ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. Doktor Gall, přednosta fyziologického a výzkumného oddělení. Doktor Hallemeier, přednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotů. Konzul Busman, generální komerční ředitel, a stavitel Alquist, šéf staveb Rossumových Univerzálních Robotů.
Helena	Odpusťte, pánové, že - že -- - Je to hrrozné, co jsem provedla?
Alquist	Ale chraň bůh, slečno Gloryová. Prosím, sedněte.
Helena	(usedne) Jsem hloupé děvče. Teď - teď mne pošlete první lodí zpátky.
Dr. Gall	Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč?
Helena	Protože už víte - protože - protože bych vám bouřila Roboty.
Domin	Drahá slečno Gloryová, tady už bylo na sta spasitelů a proroků. Každá loď některého přiveze. Misionáře, anarchisty, Armádu spásy, všechno možné. To je vám úžasné, co je na světě církví a bláznů.
Helena	A vy je necháte mluvit k Robotům?
Domin	Proč ne? Doposud toho všichni nechali. Roboti si všechno pamatuji, ale nic víc. Dokonce se ani nesmějí tomu, co lidé říkají. Skutečně, přímo k nevíře. Baví-li vás to, drahá slečno, dovedu vás do skladiště Robotů. Je jich tam asi tři sta tisíc.
Busman	Tři sta čtyřicet sedm tisíc.
Domin	Dobrá. Můžete k ním promluvit, co chcete. Můžete jim přečíst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Můžete jim dokonce kázat o lidských právech.
Helena	Oh, myslím, že... kdyby se jim ukázalo trochu lásky -
Fabry	Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizejšího než Robot.
Helena	Proč je tedy děláte?
Busman	Hahaha, to je dobré! Proč se dělají Roboti!
Fabry	Pro práci, slečno. Jeden Robot nahradí dva a půl dělníka. Lidský stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý. Musel se jednou konečně odstranit.
Busman	Byl příliš drahý.
Fabry	Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl stačit. A za druhé - za druhé - je to veliký pokrok, že... pardon.
Helena	Co?
Fabry	Prosím za odpuštění. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to pohodlnější a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok, slečno. Příroda neměla ponětí o moderním tempu práce. Celé dětství je technicky vzato holý nesmysl. Prostě ztracený čas. Neudržitelné mrhání časem, slečno Gloryová. A za třetí -
Helena	Oh, přestaňte!
Fabry	Prosím. Dovolte, co vlastně chce ta vaše Liga - Liga - Liga humanity?
Helena	Má zvláště - zvláště má chránit Roboty a - a zajistit jim - dobré zacházení.
Fabry	To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet. Namouduši, to si chválím. Nemám rád poškozené věci. Prosím vás, slečno Gloryová, zapište nás všechny za přispívající, za řádné, za zakládající členy té vaší Ligy!
Helena	Ne, vy mi nerozumíte. My chceme - zvláště - my chceme Roboty osvobodit!
Hallemeier	Jak, prosím vás?
Helena	Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi.
Hallemeier	Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu?
Helena	Ovšemže mají!
Hallemeier	Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali?
Helena	Koupili si... co potřebují... co by je těšilo.
Hallemeier	To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší. Hrome, co si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slámou, čím chcete; jim je to jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu, slečno Gloryová. U čerta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál.
Helena	Proč... proč... proč je neuděláte šťastnější?
Hallemeier	To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše.
Helena	Bez lásky a vzdoru?
Hallemeier	To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já nevím; jen zřídka, jen časem -
Helena	Co?
Hallemeier	Nic vlastně. Někdy se jaksi pominou. Cosi, jako padoucnice, víte? Říká se tomu křeč Robotů. Najednou některý praští vším, co má v ruce, stojí, skřípá zuby - a musí přijít do stoupy. Patrně porucha organismu.
Domin	Vada ve výrobě.
Helena	Ne, ne, to je duše!
Fabry	Myslíte, že duše začíná skřípáním zubů?
Domin	To se odstraní, slečno Gloryová. Doktor Gall dělá zrovna nějaké pokusy
Dr. Gall	S tímhle ne, Domine; teď dělám nervy na bolest.
Helena	Nervy na bolest?
Dr. Gall	Ano. Roboti skoro necítí tělesné bolesti. Víte, nebožtík mladý Rossum příliš omezil nervovou soustavu. To se neosvědčilo. Musíme zavést utrpení.
Helena	Proč - proč - Nedáte-li jim duši, proč jim chcete dát bolest?
Dr. Gall	Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy poškodí sám, protože ho to nebolí; strčí ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je automatická ochrana před úrazem.
Helena	Budou šťastnější, když budou cítit bolest?
Dr. Gall	Naopak; ale budou technicky dokonalejší.
Helena	Proč jim nestvoříte duši?
Dr. Gall	To není v naši moci.
Fabry	To nyní v našem zájmu.
Busman	To by zdražilo výrobu. Propánička, krásná dámo, vždyť my to děláme tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před patnácti lety stál deset tisíc! Před pěti lety jsme pro ně kupovali šaty; dnes máme vlastní tkalcovny a ještě expedujeme látečky pětkrát laciněji než jiné továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte metr plátna?
Helena	Nevím - - skutečně -- zapomněla jsem.
Busman	Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí už jen třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes na třetině a ještě půjdou níž, níž, níž, až - takhle. He?
Helena	Nerozumím.
Busman	Jemináčku, slečno, to znamená, že práce klesla v ceně! Vždyť Robot i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je vám legrační, slečno: všechny továrny praskají jako žaludy nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu.
Helena	Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu.
Busman	Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pět set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy, aby pěstili pšenici. Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba?
Helena	Nemám ponětí.
Busman	Tak vidíte; teď stojí dva centíky v té vaší dobré staré Evropě; ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy nevíte, co to je příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pět let, no tak, vsaďte se!
Helena	Co?
Busman	Že za pět let Budou ceny všeho na žádná celá deset. Lidičky, za pět let se utopíme v pšenici a všem možném.
Alquist	Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce.
Domin	(vstane) Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale do desíti let nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, že řekneme: věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval.
Helena	(vstane) Bude to tak?
Domin	Bude. Nemůže to být jinak. Předtím snad přijdou strašlivé věci, slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit. Ale pak přestane služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě. Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty už nejsi písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!
Alquist	Domine, Domine! To, co říkáte, vypadá příliš jako ráj. Domine, bývalo něco dobrého v sloužení a něco velkého v pokoření. Ach, Harry, byla nevím jaká ctnost v práci a únavě.
Domin	Snad byla. Ale nemůžeme počítat s tím, co se ztratí, když předěláváme svět od Adama. Adame, Adame! už nebudeš jíst chléb svůj v potu tváře; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a ponížení; vrátíš se do ráje, kde tě živila ruka Páně. Budeš svobodný a svrchovaný; nebudeš mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než zdokonalit sama sebe. Budeš pánem stvoření.
Helena	Zmátl jste mne. Jsem pošetilé děvče. Chtěla bych - chtěla bych tomu věřit.
Dr. Gall	Jste mladší než my, slečno Gloryová. Dočkáte se všeho.
Hallemeier	Tak jest. Já myslím, že by slečna Gloryová mohla s námi posnídat.
Dr. Gall	Toť se rozumí! Domine, poproste za nás všechny.
Domin	Slečno Gloryová, prokažte nám tu čest.
Helena	Ale to přece - Jak bych mohla?
Fabry	Za Ligu humanity, slečno.
Busman	A na její počest.
Helena	Ah, v tom případě - snad -
Fabry	Tak sláva! Slečno Gloryová, promiňte na pět minut.
Dr. Gall	Pardon.
Busman	Propána, musím kabelovat -
Hallemeier	Hrome, a já jsem zapomněl -
	(Všichni, krom Domina, se hrnou ven)
Helena	Proč jdou všichni pryč?
Domin	Vařit, slečno Gloryová.
Helena	Co vařit?
Domin	Snídani, slečno Gloryová. Nám vaří Roboti a - a - protože nemají žádné chuti, není to docela - Hallemeier totiž výborně roští. A Gall dovede jakousi omáčku, a Busman se vyzná v omeletě -
Helena	Proboha, to je hostina! A co dovede pan - stavitel
Domin	Alquist? Nic. Jenom upraví stůl a - a Fabry sežene trochu ovoce. Velice skromná kuchyně, slečno Gloryová.
Helena	Chtěla jsem se vás zeptat -
Domin	Také bych se vás chtěl na něco zeptat. Postaví své hodinky na stůl. Pět minut času.
Helena	Nač zeptat?
Domin	Pardon, vy jste se ptala dříve.
Helena	Snad to je ode mne hloupé, ale - Proč vyrábíte ženské Roboty, když - když
Domin	- když u nich, hm, když pro ně pohlaví nemá významu?
Helena	Ano.
Domin	Je jistá poptávka, víte? Služky, prodavačky, písařky - Lidé jsou na to zvyklí.
Helena	A - a řekněte, jsou Roboti - a Robotky -- navzájem - naprosto -
Domin	Naprosto lhostejní, drahá slečno. Není ani stopy po nějaké náklonnosti.
Helena	Oh, to je - hrrozné!
Domin	Proč?
Helena	Je to - je to - tak nepřirozené! Člověk ani neví, má-li si je proto ošklivit, nebo - jim závidět - nebo snad -
Domin	- je litovat.
Helena	To nejspíš! - Ne, přestaňte! Nač jste se chtěl ptát?
Domin	Rád bych se zeptal, slečno Gloryová, nechcete-li si mne vzít.
Helena	Jak vzít?
Domin	Za, muže.
Helena	Ne! Co vás to napadlo?
Domin	(dívá se na hodinky) Ještě tři minuty. Nevezmete-li si mne, musíte si vzít některého z ostatních pěti.
Helena	Ale chraň bůh! Proč bych si ho brala?
Domin	Protože vás všichni po řadě požádají.
Helena	Jak by se mohli opovážit?
Domin	Lituji velice, slečno Gloryová. Zdá se, že se do vás zamilovali.
Helena	Prosím vás, ať to nedělají! Já - já hned odjedu.
Domin	Heleno, snad jim neuděláte takový zármutek, že byste je odmítla?
Helena	Ale vždyť - vždy si nemohu vzít všech šest!
Domin	Ne, ale aspoň jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho.
Helena	Nechci
Domin	Doktora Galla.
Helena	Ne, ne, mlčte! Nechci žádného!
Domin	Ještě dvě minuty.
Helena	To je hrrozné! Vemte si nějakou Robotku.